"Film Výlet je vlastně deníkem jedné zvláštní rodinné výpravy. Ovdovělá matka, dvě dospělé, tápající dcery, snad až příliš hodný zeť, temperamentní babička a malý vnuk - tihle všichni se nasoukají do dvou aut a vyrazí z Rakovníka směrem na Slovensko, aby vyhověli otcovu poslednímu přání. Fádní rodinná povinnost se ovšem brzy začne měnit v putování, které má změnit vše, co následuje. A tak zatímco do stařičkého Wartburgu a nablýskaného Renaulta nasedá nesourodá skupina lidí, z nichž každý má už svůj život a svoje problémy, samotná cesta se stává důkazem toho, že pokud se její účastníci neotevřou a nevyřeší minulost, nepohnou se z místa ani jejich osobní životy…"

Alice Nellis,
scenáristka a režisérka o filmu VÝLET

"Kdybych měla tenhle film stručně popsat," uvažuje Alice Nellis, "asi bych řekla, že Výlet je nevšední road-movie, ve které babička naplní svůj sen, matka se ke svým dcerám přestane chovat jako k dětem, dcery se ke svým manželům přestanou chovat jako k idiotům a otcův popel je rozptýlen po celé zemi a ještě dál."

OSOBY A OBSAZENÍ

"Při psaní scénáře si vždycky představuji konkrétní lidi, protože se mi tak líp vymýšlejí dialogy. Obsadit Ivu Janžurovou s oběma jejími dcerami mě lákalo z mnoha důvodů. Jednak jsou to všechny tři výborné herečky, které mám ráda a profesionálně si jich velice vážím. A co je nejdůležitější - přestože jsou si hodně podobné, je každá úplně jiná. Přišlo mi skvělé, že při natáčení nebudeme ztrácet energii tím, že budou muset ´hrát´, že jsou opravdické příbuzné: jejich tváře i hlasy o tomto genetickém spojení mluví zcela jasně. Místo toho se můžeme všichni soustředit na to, jak jsou tyhle podobné ženy jiné a jak jiná může být jejich povaha, chování i motivace… A mám dojem, že tahle volba se mi vyplatila."

Alice Nellis,
scenáristka a režisérka o filmu VÝLET

Při obsazování VÝLETU vycházela Alice Nellis z několika předpokladů. "Když si vybírám herce, vždycky se ho snažím co nejlíp poznat. Zajímá mě nejen tím, jak hraje, ale i tím, jaký je. Hledám otevřené lidi, protože při naší práci si musíme naprosto důvěřovat. Taky musím zvážit, jestli zrovna tenhle člověk dobře zapadne mezi ostatní… V případě Výletu jsem za klíčovou považovala účast rodinného trojlístku - Ivy, Theodory a Sabiny - bez něhož by film v této podobě asi vůbec nevznikl. Důležité však bylo najít ještě další členy rodinné posádky a obsadit rovněž všechny epizodních role: také tito herci museli být naprosto výrazní a přesní, aby v příběhu nezanikli." Přesnost ve výrazu i vzhledu filmových hrdinů byla pro Alici Nellis velmi důležitá. Se všemi hlavními představiteli proto pohnutky a zázemí jejich postav podrobně rozebírala a klíčové scény s nimi ještě před natáčením zkoušela. Mnozí herci a herečky pak kvůli filmu souhlasili s nejrůznějšími úpravami svého zevnějšku. V titulní roli nedávno ovdovělé matky Milady se představí herečka Iva Janžurová, která v posledních letech prožívá zasloužený návrat do českého filmu. S Alicí Nellis spolupracovala už na její prvotině ENE BENE a v jejím druhém filmu opět ztvárnila jednu z hlavních ženských rolí. Ve VÝLETU ji ovšem uvidíme v poněkud jiné podobě: její Milada, oblečená v sepraném úboru postarší turistky, je žena s trpce ustaraným výrazem. Kvůli fádnímu účesu své hrdinky se Iva Janžurová dokonce nechala ostříhat nakrátko. "Milada chce dbát jako každá matka - přesněji jako každá skrytě superúzkostlivá matka - na prospěch svých dcer," říká o své postavě Iva Janžurová. "Není to dlouho, co ovdověla a ve svých představách se teď posunula do čela rodiny, čímž na sebe svědomitě vzala i zodpovědnost za její štěstí. Jsou tu dvě vdané dcery, dva zeťové, vnouček a tchýně, čili matka jejího muže. Ta podobnou roli velitelky hrála v této rodině už dlouho předtím, a ještě si ji po svém dohrává. Ale zatímco babička problémy zdánlivě už jenom glosuje, Milada je chce zdolat. Vkládá se do funkce rodinného tahouna s vehemencí veškerého zbytku svých životních sil, s nábojem starostí, které si - i díky své povaze - dokázala vždycky spíš znásobit než je řešit..." Podle Ivy Janžurové se ale matka díky rodinnému výletu ocitá ve zlomové životní situaci: "To, co Miladu po manželově smrti dosud naplňovalo hořkostí, ale i energií, se najednou dostává nečekanými a zdánlivě nevinnými událostmi do nových proporcí - pocit, že její snahu nikdo spravedlivě neocení, že se k ní její dcery sice chovají slušně, ale nedovol jí vstupovat do svých duší a srdcí, takže se jí přes veškerou snahu a maminkovskou péči čím dál víc odcizují, že se jí nedaří najít vroucí vztah ke tchýni ani teď, kdy už mezi nimi nestojí zápas o pozici vedle syna-manžela, ale i to, že si své komunikační neúspěchy navykla s utajenou trpkostí přežívat… Její nové postavení jí teď paradoxně nabízí šanci: konečně se osvobodit od všech předsevzetí a zábran, jimiž zřejmě celý svůj život sama sebe spoutávala."

Přestože natáčení uprostřed léta sebralo Ivě Janžurové velkou část z jejích divadelních prázdnin, o přijetí nabízené úlohy moc dlouho nepřemýšlela: "Alice má schopnost nacházet a přesně pojmenovávat věci, které zná z vlastního života snad skoro každý z nás. Jejím příběhům věřím, a protože ji beru tak trochu i jako dceru, těžko bych jí zrovna tohle mohla odmítnout." Natáčení se skutečnými dcerami bylo pro jejich matku navíc docela příjemné: "Obě najednou jsem si už dlouho neužila, snad jen občas o Vánocích. Dávám si ale velký pozor, abych jim do jejich hraní nemluvila, protože jsou na to obě dost háklivé. Tím se ovšem vůbec netrápím: mnohem radši pozoruji, jak dobře si vedou i bez mých rad." Miladinu mladší dceru Zuzanu - neúspěšnou návrhářku dlaždicových vzorů, potýkající se s existencí příliš hodného manžela a příliš nezávislého milence - hraje hereččina skutečná dcera Theodora Remundová. Také ona účinkovala už ve filmu ENE BENE, kde se objevila po boku své skutečné matky Ivy Janžurové. "Zuzaně jde na nervy její manžel, ale především její vlastní, trochu nanicovatá existence," říká Theodora Remundová. "Proto si pořídí milence, malíře abstraktních obrazů. Doufá totiž, že se - kromě potěšení ze vzájemné lásky - s novým partnerem automaticky přiblíží k vysněnému světu umění. V tom se ale těžce splete." Theodořina postava prodělá během jízdy zajímavý vývoj: sympatická, událostmi poučená Zuzana na konci filmu už nepřipomíná onu protivnou, přehnaně namalovanou mondénu, která na začátku cesty otráveně nasedla do manželova auta. "Zuzana zpočátku vypadá sebejistá a nad věcí. S přehledem radí druhým, ale ve skutečnosti je zoufalá, protože si neví rady sama se sebou. Proto je pro ni tak těžké žít vedle někoho, kdo si na některé zásadní životní otázky už dávno odpověděl. Svůj strach, zmatek i tajný milostný vztah proto nakonec vyjeví právě před svým spolehlivým a chápavým manželem." Také Thea změnila kvůli své roli účes a - v souladu s charakterem své hrdinky, která svou pravou podobu teprve hledá - si nechala obarvit vlasy do červenohnědého odstínu. Přeliv musela ještě půl roku poté pracně odstraňovat.

Miladinu druhou dceru, Zuzaninu sestru Ilonu - utahanou ženu v domácnosti, která odjíždí na výlet ve vysokém stupni těhotenství - ztvární Theodořina opravdická starší sestra, herečka Sabina Remundová. "Ilona je z obou sester ta klidnější a zdánlivě méně průbojná," říká o své hrdince Sabina. "Jsou různé důvody, proč lidé uzavírají svá trápení, své úzkosti sami v sobě. To, že navenek nezjevují své emoce v takové míře jako ostatní, ale neznamená, že je nemají. Naopak. Těhotenství a mateřství probouzí v Iloně bojovného ducha. Rozhodla se vydobýt si v rodině větší pozornost, vystoupit z představy, jakou si o ní utvořili ostatní..." Ilonino rozhodnutí odjet se zbytkem rodiny na Slovensko zprvu vypadá jen jako truc zklamané manželky. "Její odhodlání, podniknout dalekou cestu ve vysokém stupni těhotenství, se může zdát velmi pošetilé a riskantní. Pro ni je ale osvobozujícím krokem ke změně, odvážným počinem," říká Sabina. "Poklidná jednotvárnost manželství s Vítkem, může být tímto ´vzrušením´ osvěžena. I blízkost s matkou je v podmínkách jejich zvláštního putování zbavená ´pout domova´ a návyků. Přestože se o tom nemluví, hledají s matkou a sestrou cestu k sobě. Sblížení." Rodinné sbližování ale v tomto filmu neprobíhá vždy zrovna idylicky. "Že se láska a blízkost lidí, paradoxně, projevuje i opačně - potyčkami, hádkami - a laskavost a něha má často hrubou slupku, je pro mě na Iloně krásné a lidské," říká Sabina. "I kdyby jediným důvodem k Ilonině účasti na rodinném výletě byla snaha rozdmýchat žár v srdci jejího ´teplákového´manžela, bylo by to veliké a důležité drama. Legrační, pro toho, kdo se dívá, a opravdové pro mnoho z nás, kteří více či méně úspěšně bojujeme se stereotypy ve vztazích i v životě vůbec." Také Sabina Remundová se na svou roli pečlivě připravovala. Studovala například pocity a zvyky těhotných žen, trénovala jejich komíhavou chůzi, podpírání bolavých zad i dýchání břichem. Jeden z přihlížejících diváků ocenil její výkon přímo na place, když jí coby nastávající mamince daroval krásný vinný hrozen, aby měla v požehnaném stavu dost vitamínů. Na Sabinin vzdutý život však podobně reagovali také členové štábu. Mnozí zapomínali, že jde o přivázaný polštářek, a o pauzách Sabině starostlivě přistrkovali židle, aby jí prý neotékaly nohy. Zdaleka nejvíc zmaten byl ovšem bulvární tisk, který začal o Stanislavu Remundovi psát jako o šťastném dědečkovi. V zajímavé úloze Zuzanina snad až příliš tolerantního manžela se představí Igor Bareš, jehož Alice Nellis našla v činohře brněnského Mahenova divadla. Nemile překvapeného Pavla, který se na rodinné výpravě dozvídá o nevěře svojí ženy Zuzany, ztvárnil tento zkušený pětatřicetiletý divadelník s obdivuhodným citem pro filmové herectví. "Pavel je normální chlap, který nerad řeší nevyslovené problémy a docela se mu líbí život v zaběhaných kolejích. Pak ovšem přijde zlá zpráva, a ta ho z nich nepříjemně vyhodí," říká Igor Bareš. "Ukáže se ale, že tenhle obtloustlý podnikatel s kachlíky není až taková bačkora, jak vypadá. V zásadních věcech má jasno a ve svízelných situacích zachovává chladnou hlavu a umí si vždycky nějak poradit. A to musí ocenit dokonce i jeho temperamentní, zdánlivě velmi suverénní žena Zuzana, která se občas chová jako malá, vyděšená holka. On ji má ale - navzdory všemu a všem - opravdu rád."

O Igorově profesionálním přístupu svědčí i fakt, že kvůli figuře usedlého manžela s pěkným "sexy" břichem neváhal ztloustnout o 15 kilogramů. I tak se zdál režisérce na podváděného muže ještě příliš pohledný a sympatický: maskérky mu proto uměle rosily obličej a česaly nevábný, jakoby věčně zpocený účes. "Chtěla jsem Zuzaně poskytnout ještě další argumenty, proč by mohla svého hodného, vstřícného a pracovitého muže nesnášet. Na mé přání tedy Igor ještě perfektně natrénoval některé zlozvyky, jako například šťourání se v uchu nebo hlasité smrkání. Tyhle automatické tělesné projevy si dotyčný většinou neuvědomuje, ale jeho partner na ně bývá mnohdy příšerně alergický," říká Alice Nellis. Rodinnou posádku doplňuje babička, kterou ztělesnila vitální slovenská herečka Naďa Kotršová. "Babička je milá, spíše nekomplikovaná bytost, jejíž hlavní problém spočívá v tom, že často nechápe, co její okolí vlastně prožívá. O to víc je samozřejmě zvědavější a snaží se všelijak nenápadně sondovat ´terén´. Chce ovšem vždycky zůstat příjemná a i v kritických chvílích hodlá šířit dobrou náladu. Ne vždy se jí to daří, ale vždycky se o to - někdy naivně a trochu komicky - opět pokusí." Cesta do rodného Nového Mesta nad Váhom je však pro babičku zároveň osudovou poutí. "Stará paní možná podvědomě cítí, že se ocitla na své poslední cestě," říká Naďa Kotšová. Také Naďu Kotršovou čekala výrazná fyzická proměna. Svižná a štíhlá dáma se na režisérčin pokyn musela před kamerou šourat a hrbit. Maskérky Nadě zrušily její elegantní sestřih a z přirozeně černých vlasů vytvořily šedou změť. Kostymérky pak čekal nelehký úkol schovat Nadinu pěknou, sportem výborně udržovanou postavu do volných důchodcovských hábitů. To vše, společně s Nadinou letitou hereckou zkušeností, vytvořilo z občas dojemně legrační "Valdy" důležitou figuru v celém příběhu. V konkurzu na nejmladšího účastníka výletu - Ilonina malého syna Leona - nakonec zvítězil šestiletý Jakub Chrbolka. Při svém hereckém debutu si vedl velmi zdatně. "Prostě jsem Kubovi vždycky řekla, co má udělat, a on to splnil. Ve finále už dokonce chodil po značkách, aniž by se musel dívat pod nohy - vedl si prostě jako dokonalý profík," říká Alice Nellis. "Pouze jednou jsem si všimla, že Kuba říká text čím dál pomaleji a nějak podivně při tom artikuluje. Jel tehdy zrovna na zadním sedadle v rozpáleném Wartburgu. Sekvenci jsme už poněkolikáté opakovali, jemu bylo už asi pěkně horko, a tak začal uprostřed scény usínat. Oči se mu pomaličku klížily, ale svoje repliky drmolil správně." Při natáčení si Kuba nejvíc oblíbil svou filmovou maminku Sabinu Remundovou a režisérku Alici Nellis oslovoval něžným výrazem "rejžátko". Zdaleka nejvíc času ale trávil se svou "osobní asistentkou" Markétou Mrzenovou, která se perfektně postarala, aby byl Kuba v pravý okamžik vždycky připravený a ve formě.

Zajímavé je i obsazení drobných rolí.

Zuzanina milence, malíře abstraktních obrazů Lubora Šplechtu, hraje zpěvák Dan Bárta, který se objeví hned v úvodní sekvenci v ateliéru a ve sprše. "Dan se mi líbil právě jako výrazný a přesný typ, kterého si divák snadno zapamatuje", říká Alice Nellis. "K jeho figuře se totiž váže spousta dalších scén a kdyby Lubor vyšel nemastně neslaně, težko bychom pak některým následujícím událostem věřili... Moc jsem ale nedoufala, že by zrovna Dan Bárta na a mou nabídku kývl: na plátně je totiž jen chvilku, a navíc úplně nahý.. Kromě toho jsme se spolu před natáčením neznali, nebyl to tedy žádný můj kamarád, který by takovou věc udělal ze staré známosti. Dan ale zareagoval velmi vstřícně a roli nonšalantního ´džemového umělce´ vystřihl naprosto věrohodně." Malou, z hlediska dalšího příběhu neméně důležitou úlohu Ilonina flegmatického manžela Vítka, si za rodinným stolem plným pochoutek odseděl a odglosoval Jiří Macháček. Ten sou účast vidí takto: "Moje filmová těhotná žena Ilona se synem Leonem odjíždí hned na začátku filmu pryč. Což já, její muž Vítek nechápu a zůstávám doma. Celý další děj se bohužel věnuje jejich výletu. Takže divák, který přijde do kina o pár minut později, už nemá šanci mě zhlédnout." A to by byla škoda - frontman kapely MIG 21 Jiří Macháček zde sice neukazuje svoje vypracované tělo jako zpěvák Dan Bárta, ale vidět ho ve slušivém domácím oděvu z vietnamského tržiště také není k zahození. Sutanu slovenského kněze si oblékl režisérčin kolega Martin Šulík. Ten svou miniroli obohatil několika nenápadnými hereckými etudami se hřbitovním pomocníkem a krojovanou babičkou, které prováděl z vlastní iniciativy v pozadí záběru. V roli slovenské celnice Zdeňky se blýskla Alicina spolužačka z FAMU, režisérka Kamila Vondrová. "Taky Kamila zvládla svůj part bravurně," říká Alice Nellis. "Navíc se domnívám, že jí to v uniformě hrozně sekne - i kluci ve střižně, kteří vidí jednotlivé scény třeba stokrát, mi pak potvrdili, že Kamilina rozvlněná chůze je úkaz, který se hned tak neokouká." Dvojici mladých automobilistů, zapadlých i s flekatou škodovkou v hlubokém bahně, ztělesnila Anna Geislerová a Kryštof Hádek. "Dost lidí se divilo, proč zrovna tihle dva souhlasili s tak maličkými rolemi. Jenže Aňa a Kryštof nejsou žádné primadony a filmování - třebas v mokru a blátě - je prostě baví." Oba představitelé brali své účinkování s nadhledem. "Nebylo to lehké," říká o své účasti Anna Geislerová. "Největší obavu jsme měli z toho, abychom svými sugestivními výkony nezastínili tu úžasnou hereckou partu, která tu před námi dřela už celé týdny. No co se stalo, stalo se, musíme všichni doufat..." Kryštof požádal Alici Nellis o roli už během natáčení Tmavomodrého světa, kde režírovala film o filmu: "Když jsem se dozvěděl, že Alice chystá svůj další celovečerák a že to bude road movie, z legrace jsem nadhodil, že bych si tam zahrál klidně i stopaře. A ona mě vzala za slovo: s tím, že stopaře ve scénáři bohužel nemá, ale mohl bych se pokusit ztvárnit nešťastníka, kterému jeho auto uvízne v bahně. No a když ještě dodala, že tam říkám celou jednu větu - ‚No a co mám teda dělat?' - a mou spolujezdkyní je Aňa Geislerová, která mi bude celou dobu vztekle nadávat, plácli jsme si."